Wild Hearts – Recenzia (Hra)

Hned ze startu nás přivítá ostrov Azuma. Rád bych řekl, že s otevřenou náručí, ale “s otevřenou čelistí” by bylo poněkud přesnějším popisem. S každého stromu, kamene v řece či pozvolné charismatické hudby na nás dýchá feudální Japonsko, ze kterého vývojáři čerpali místy až přespříliš. Místní domorodci si tu žijí relativně dobře a jediné co jim dělá vrásky jsou stvoření Kemono. Ta tu a tam zamordují některého z nich, jenž se opovážil těmto výsostným stvořením zkřížit cestu. Spíše než agresivní monstra mě trápila uvedení do samotné hry. Tutorial mi nepřišel dostatečný a já se většinu věcí učil za pochodu. Systém craftění a stavění Karakuri může také ze startu působit dost neintuitivně, ale ovládání těchto mechanik bylo naštěstí navrženo dobře a brzo se vám dostane pod kůži. Především v případě stavění je to otázka života a smrti. Zprvu jsem se stavění všemožných konstrukcí vyhýbal a nechal za sebe mluvit především svůj meč, ale s postupem času jsem tuto novou mechaniku vzal na milost a postupem času jsem ji bral jako nutnost.

Stavění i samotná hra je mnohem zábavnější v případě, že hrajete ve více hráčích. Pronásledování a popravování příšer není úplně snadná věc a tak se vám několik párů očí navíc bude hodit. Po světě můžete nalézt a několik totemů, skrze které můžete nabídnout své služby ostatním hráčům. Hra podporuje lov až pro 4 hráče. Kemono jsou následně o něco silnější a disponují větším zdravím, ale více lidí si přece jenom dokáže s takovou příšerkou poradit lépe. Vývojáři mysleli na hráče samotáře a i na skupiny a silnější Kemono mají ve vínku i plošné útoky, které jsou schopny zasáhnou i větší počty různě rozmístěných lovců. Co může počty hráčů od hry odradit více, než ostré zuby Kemono, je nepříliš působivé grafické zpracování. To působí zastarale a uspěchaně. Ačkoliv scenérie působí kouzelně, tak vše ostatní, co se nachází blíže k vám, už tak hezké není. Především textury působí jako z konzolí předchozích generací. Celou situaci zachraňují kvalitní animace a především design Kemono. Středobody celé hry jsou navrženy opravdu nápaditě a v mnoha případech i důmyslně. Ostatní segmenty jako menu hry nebo dialogová okna by si zasloužila brzký redesign. Další faktorem, který by si od Omega Force zasloužil dodatečnou péči, je kamera. Ačkoliv i na ní jsem si po čase relativně zvyknul, tak je bolístkou, které  si povšimne snad každý, kdo se na ostrov Azuma vydá. V soubojích s monstry o velikosti panelového domu potřebujete, abyste měli nad celou situací pokud možno co největší přehled. Úhel kamery levitující za hráčem tomu ale zrovna nepomáhá a než si na to zvyknete, tak bude kamera patřit mezi vaše další nepřátele.

Povídání o Wild Hearts zakončíme návratek k příběhové kampani. Ta ve Wild Hearts není úplně důležitá, ale i přesto působí jako příjemný doprovod. Naše hlavní postava se během putování po ostrově seznámí i s několik a dalšími postavami. Některé z nich se stanou našimi spojenci a my tak nebudeme řešit jen naše osobní potřeby, ale na starosti budeme mít i radosti a strasti některých kamarádů. Celé story je dost ovlivněno japonským zasazením a na řadu přijde mnoho tradic a legend. Na můj vkus byla většina rozhovorů až příliš roztahaná a často jsem měl nutkání části dialogů přeskakovat. Nakonec mi ale většina postav přirostla k srdci – stejně jako celá hra. Přímému porovnání s konkurenčním Monster Hunterem se Wild Hearts logicky vyhnout nemůže. Oproti této známější sérii může novinka působit jako takových sympatický slepenec. Najdeme zde ale i řadu velmi povedených nápadů, které společně s povedenou hratelností a krásnými Kemono tvoří velmi sympatickou kombinaci a slušný základ pro potencionální pokračování.

Oficiálna stránka hry. 

Hra vyšla na: PlayStation 5, Xbox Series X a Series S, Microsoft Windows.

Žáner: Akčná.

Multiplayer: Áno.

Hru vydali: